Rozhovor s Pavlem Iványim v E15

Víc akcí pro byznysmeny, stáže pro holandské studenty v Česku, aktivní podpora pro nizozemské firmy. To jsou některé z aktivit, v nichž chce posílit svou činnost Nizozemsko-česká obchodní komora. „Roste také počet našich členů,“ podotýká nový předseda komory Pavel Iványi. Ten má ideální osobní předpoklady napomáhat obchodu mezi oběma zeměmi – dříve žil a pracoval v Nizozemsku a ovládá plynně oba jazyky.

S jakou vizí jste převzal předsednictví komory?
Nechtěl bych vést obchodní komoru, která nebude aktivní. Snažíme se o jakýsi restart, hodláme výrazně rozšířit činnost. Chystáme nové sportovní a společenské akce, jako třeba golfové turnaje, kde se budou moci členové více potkávat. Plánujeme také stáže holandských studentů u podniků v České republice. Chceme se hodně zaměřit na téma společenské odpovědnosti firem. Další novinkou je, že rozšíříme podporu pro holandské firmy. Ty se samozřejmě mohou o pomoc obracet na nizozemskou ambasádu v Praze, s níž máme vynikající spolupráci a v jejíž kompetenci je propagace nizozemského byznysu. My to ovšem můžeme doplnit o kontakty například na českých ministerstvech, úřadech, také mezi českými podnikateli.

Pro ten restart se povedlo posílit vedení komory…
Z devíti členů správní rady jsou čtyři noví. Hledáme ovšem pro komoru také ředitele, který by v ní pracoval na plný úvazek. Členové správní rady jsou zároveň šéfy velkých firem, takže mají samozřejmě i mnoho dalších povinností ve svých podnicích. Snažíme se také aktivovat stávající členy a nabírat nové. Letos jejich počet roste.

Zmínil jste lobbing. Už se rýsuje téma, které holandské firmy v Česku hodně trápí a na nějž byste se chtěli soustředit?
Je to samozřejmě nedostatek pracovníků. Mnozí naši členové zaměstnávají Ukrajince a jsou stále problémy s tím, získávat pro ně pracovní víza.

Vás předurčuje pro podporu nizozemsko-českých obchodních vztahů i osobní zkušenost. Dlouho jste v Nizozemsku žil, umíte plynule oba jazyky, máte dvojí občanství…
V Nizozemsku jsem strávil přesně půlku svého dosavadního života. Když má rodina v roce 1976 emigrovala a přišli jsme do Amsterdamu, tatínek řekl: Teď jsme Holanďané. Koupili jsme si dřeváky a kolo a začali žít holandským stylem. A naopak když jsem se vrátil v roce 2003 do Česka i se svojí holandskou manželkou a malými dětmi, řekl jsem: Teď jsme Češi. A začali jsme tak žít. Pravda, má čeština byla tehdy ještě taková zarezlá. Například mě kolega po jedné poradě poprosil o zpětnou vazbu na svůj návrh a já se musel jít zeptat asistentky, co že chce ten kolega kam vázat. Ale to se časem usadilo a dnes jsou i mé děti bilingvní. Založili jsme dokonce s obdobně dvojjazyčnými lidmi malý klub.

Cítíte se víc Čechem, nebo Holanďanem?
Je to taková dvojakost. V obou zemích dokážu okamžitě přepnout na místní mentalitu. Ale samozřejmě když se někde narodíte, tak cítíte k tomu místu silnější vazbu. Tudíž pokud hraje fotbal Nizozemsko s Českem, tak mé srdce bije přece jen rychleji na té české straně. Ale jinak veliký respekt a loajalitu k Nizozemsku, ke královskému domu, k tomu nizozemskému obchodnímu prostředí, to vše mám hluboce zažité.

Co je hlavní předností té země z pohledu podnikatelů?
Především veliká stabilita. Od Napoleona se v Nizozemsku v podstatě nemění právní prostředí. Soudy fungují pružně, změny v zákonech probíhají plánovaně. Podnikatel ví, s čím může počítat. V Nizozemsku se nikdy nestane to, co vidíme někdy v České republice, že sněmovna projednává důležité obchodní zákony ještě v prosinci a podnikatel netuší, co bude platit po Novém roce. Ta stabilita a kontinuita nizozemského obchodního prostředí je také jedním z důvodů, proč si tam zřizují holdingová sídla velké společnosti jako třeba IKEA nebo ArcelorMittal.

V čem vidíte podobnost s českým trhem?
Jsme dvě malé otevřené ekonomiky vedle toho velkého Německa, které je pro oba státy hlavním obchodním partnerem. Stejně jako má Česko dlouhou společnou historii se Slovenskem, Nizozemsko má podobný příběh o odtržení s Belgií.

Lze Nizozemsko využít jako odrazový můstek pro byznys s jeho bývalými koloniemi – Indonésií, Surinamem nebo Nizozemskými Antilami?
Nejen s nimi. Rotterdam je pořád největším evropským přístavem a tradice globálního obchodu je veliká. Nizozemci byli například dlouho jediní, kdo směli obchodovat s Japonskem, když bylo ještě uzavřeným císařstvím. Nebo kdysi prodali takový poloostrov, dnes se tomu místu myslím říká New York. Takže těch vazeb do světa je hodně.

Jsou také jedním z nejlépe jazykově vybavených národů. Čím je to dáno?
Skoro každý Holanďan se domluví nějakým světovým jazykem. I ten řidič autobusu, i městský strážník. Je to dáno jak onou tradicí obchodu s celou planetou, tak školstvím. Mladí Nizozemci se už na střední škole učí povinně tři cizí jazyky a minimálně z jednoho musejí maturovat. Ale ani v Česku už není jazyková vybavenost špatná. Díky programům, jako je Erasmus, vyráží mladá generace do zahraničí a jazyky se učí. Třeba mé děti chtějí ovládnout pět řečí, prý aby mě dohnaly. Srovnejme to s Itálií, Španělskem, Francií. Zkuste v Paříži potkat někoho, kdo umí víc než jeden cizí jazyk.

Vaše komora každoročně v září pořádá recepci při příležitosti dne zvaného Princjesdag. V čem tato nizozemská tradice spočívá?
Každý rok třetí úterý v září přijde král na společné zasedání do parlamentu, kde zahájí sněmovní jednání a předloží plán vlády pro další rok. Pojí se s tím spousta silně zakotvených zvyků. Krále například doprovází ministr financí s kufříkem, v němž jsou ty návrhy uloženy. Doslova. On opravdu ten kufřík nese, všechna média ho s ním fotí. Jaké návrhy konkrétně předloží, o tom se vždycky hodně spekuluje, ale většinou toho předem moc neunikne. Je to tím pádem možná méně zajímavé pro diváky médií, ale kultura toho procesu je zase o to vyšší.

Pavel Iványi (54)
Narodil se v Praze. Když mu bylo 13 let, emigrovala jeho rodina ze socialistického Československa do Nizozemska. Následně žil 27 let v Amsterdamu. Na tamější univerzitě vystudoval práva a na Rotterdam School of Management získal titul MBA. V Nizozemsku pracoval pro společnosti KLM a ABM AMRO. V roce 2003 se přestěhoval i se svou holandskou manželkou do Brna, kde žije dodnes. Působil mimo jiné ve společnostech Van Gansewinkel, G4S či AB Facility. V současnosti je výkonným ředitelem investiční skupiny DRFG a podílí se na projektu školy International School of Brno. Vedle češtiny mluví i holandsky, německy, anglicky a francouzsky. Má tři děti. Jeho hlavním koníčkem jsou opravdu koně – vedle sportovní jízdy se věnuje také pólu.

Sdílejte