Herečka Eva Josefíková, patronka Začni správně

Rozhovor s herečkou Evou Josefíkovou v magazínu Costy Coffee.

Eva Josefíková: Snít o vytoužených rolích je blbost

Herečka Eva Josefíková se v létě rozhodně nenudila. Jedno natáčení střídalo druhé, stihla ale také navštívit rodinu na milované Moravě, odkud pochází. Jaký bude její podzim, proč zásadně nesní o rolích a kterou kávu miluje nám prozradila v aktuálním vydání Costa Coffee Times.

Evo, je po letních prázdninách, jak jste si je užila?
Prázdniny pro mě letos byly hodně pracovní. Po večerech jsem hrála na Letní scéně Divadla Ungelt adaptaci románu Betty MacDonaldové Kdokoli může dělat cokoli, stihla jsem načíst dvě audioknihy, Bratrstvo křišťálu a Pán věže, a taky jsme natáčeli nový seriál Tátové na tahu. Bylo toho hodně, ale díky lidem, se kterými jsem se na těchto projektech potkala, to byly prázdniny taky příjemné. Jsem ráda, že jsem stihla několikrát navštívit rodinu na Moravě a taky zavítat na Letní filmovou školu.

A podzimní dny budete mít ve stejně pracovním režimu, nebo bude i čas na trochu relaxu?
Čeká mě posledních pár natáčecích dnů Tátů a výlet do Washingtonu DC se Švandovým divadlem, kde budeme hrát naši milovanou inscenaci Pankrác ’45 celou v angličtině. Na to se hodně těším, ale taky jsem z toho dost nervózní. Pak mě čeká trochu jiný pracovní zápřah, a to stěhování.

Pocházíte z Uherského Hradiště, ovšem už řadu let žijete v Praze. Utíkáte ráda na Moravu?
Když jsem v devatenácti letech odešla do Prahy, tak to bylo s pocitem, že z Moravy prchám a hurá, velký svět! Teď, po téměř deseti letech, vždy, když aspoň trochu můžu, utíkám k našim. Kořeny člověk neoseká. Morava mi dělá radost a drží mě nohama na zemi.

Možná je to trochu klišé, ale věřím, že každá herečka má svůj velký sen. Máte ho i vy? Prozradíte nám ho?
Já mám snů mnoho, ale ne těch kariérních. Myslím, že vysnívat si role je blbost a masochismus. Ty opravdové sny si s dovolením nechám pověrčivě pro sebe.

Záříte nejen před kamerou, ale i na divadelních prknech. Co vám přináší film a co divadlo?
Radost z práce, naplnění, nervozitu, zkušenosti, dovednosti, kamarády… A to je v obou případech stejné.

Vedle hraní jste také patronkou projektu Začni správně, který pomáhá vstoupit mladým lidem z dětských domovů do reálného života. Proč je vám tato oblast blízká?
Žádný mladý člověk, který kolem osmnáctého roku vyletí z hnízda, to nemá jednoduché. Co teprve ti, kteří se na bezpečnou náruč, výchovu a dohled vlastních rodičů spolehnout nemohli. Jsem ráda, že projekt Začni správně je v tom nenechá, ale naopak pomáhá a podporuje všechny účastníky s důrazem na individualitu jednotlivých osobností.

S dětmi jezdíte na letní tábory nebo různé kempy. Začni správně také každý rok v říjnu vyhlašuje ocenění Bílá vrána, které ukazuje úspěchy mladých lidí z dětských domovů. Naučila jste se od nich něco? Inspirují vás třeba?
Mě si děcka získala hned při prvním společném setkání, kterého jsem se zúčastnila. A to nejen svými nelehkými životními příběhy, ale hlavně svou bezprostředností, otevřeností, vtipem, nadhledem, silnou vůlí a odhodláním postavit se na vlastní nohy a „začít správně”.

Přečtěte si jeden z dílů knihy Hejno bílých vran, kterou Začni správně vydává, a z těch neskutečných příběhů se jistě inspirujete a přiučíte i vy! Povězte nám ještě, jaký je váš vztah ke kávě? Máte ji ráda?
Kávu miluju a denně vypiju tak jeden až tři šálky. Z cest si vždycky přivezu nějaký degustační balík domů. A v kavárnách objednávám nejčastěji flat white, v horkých dnech espresso tonik. Mňam!

Sdílejte