Rozhovor Martina Slaného, hlavního ekonoma DRFG, v magazínu E15 Premium

Bitcoin není správný nástroj pro spoření na penzi

Hlavní ekonom investiční skupiny DRFG potvrzuje rostoucí zájem lidí o efektivní zhodnocení jejich financí i obecný trend, kdy je část investorů kvůli rostoucí inflaci ochotná jít do rizika. „Základem každé investiční pyramidy by měly být konzervativnější nástroje, kam by měly patřit nemovitostní fondy,“ zdůrazňuje Martin Slaný

Hodně se mluví o inflaci. Je to dočasný jev, nebo s námi vyšší růst cen zůstane déle?
Inflace není projevem zdražování, ale makroekonomické nerovnováhy. A ta se neakumuluje ze dne na den. Bezesporu jsou faktory, které se v ekonomice hromadily dlouhodoběji. Je to výsledek předchozí uvolněné měnové politiky a situace nulových až záporných úrokových sazeb. Stačí se podívat na situaci před covidem, na rok 2019 a vrcholící konjunkturu. Tehdy ekonomika byla v relativně velké kladné produkční mezeře, a přesto se u nás držely úrokové sazby nízko a inflace byla vyšší, reálné sazby tak byly záporné. I tehdy jsme zažívali nenormální situaci. Pak je tu v krátkém období druhý významný faktor a tím je trh práce. Ten byl dlouhodobě stimulován vládní politikou. Takže z tohoto pohledu má inflace z velké části domácí příčiny. Vnější příčiny, které jsou mimo kontrolu České národní banky, tomu jenom přidaly pověstnou poslední kapku. Ostatně inflace tu je s námi už dlouhodobě, jen nebyla pozorována v indexu spotřebitelských cen, což je to, co nejčastěji chápeme jako vykazování inflace. Když se ale podíváme, jak rostl objem peněz v ekonomice nebo ceny nemovitostí, tak tu inflaci jako projev nerovnováhy máme již dlouho, jen nebyla středem pozornosti.

Jak se díváte na politiku ČNB, tedy trend razantního zvyšování úrokových sazeb?
To je odpověď na otázku, co je příčinou inflace. Pokud je to primárně dovezený vnější faktor a zažíváme stagflaci à la sedmdesátá léta, tak je reakce měnové politiky jiná, než když jsou to faktory domácí. Stagflační situaci ale nezažíváme, protože inflace není dána jen nabídkovou složkou. Ale je poptávková na straně jedné, a na druhé straně máme ekonomiku, která se potácí někde okolo potenciálního produktu. Pokud jsou faktory z velké části domácí, centrální banka samozřejmě musí reagovat. A základním nástrojem jsou právě úrokové sazby. Svým způsobem v současnosti dochází k normalizaci měnové politiky a úrokových sazeb. To, co jsme zažívali v předchozích letech, nebyla obvyklá situace. Je nenormální mít dlouhodobě záporné reálné úrokové sazby v ekonomice. A je bláhové si myslet, že to bude bez následků. Jinou otázkou je, zda bylo zvyšování sazeb ze strany ČNB správně načasované a zda je adekvátní jeho rychlost. Zvolené razanci by spíše odpovídala reakce na nějaký neočekávaný šok. Ten tady ale nevidím, anebo je, ale mimo kontrolu centrální banky. Případně se v inflaci projevila spíše kumulace nerovnováh z dřívějška, což je dle mého pravděpodobnější. Pokud na druhou situaci chtěla ČNB reagovat, myslím, že tak mohla učinit podstatně dříve. Nebo předtím neměla snižovat tolik sazby k nule. Pak by nemusela být dynamika růstu sazeb tak ostrá. Nepolemizuji tedy s výší úrokových sazeb, ale podle mne centrální banka nebrala skryté inflační tlaky příliš v potaz. A pak musela být razance zvyšování sazeb podstatně větší.

Co to znamená pro střadatele, domácnosti? Co za takové situace s penězi?
Podíváme-li se, jaké je složení finančních aktiv tuzemských domácností, tak zhruba polovinu tvoří hotovost nebo neúročené vklady u bank. To je dlouhodobý trend vyplývající asi z české konzervativnosti a z toho, jak ve střední Evropě funguje finanční svět. Takže možná vyšší inflace vzbudí v lidech zájem o investování. Jen spořit totiž ke kumulaci budoucích příjmů nestačí. Během krize jsou vidět dvě věci – finanční aktiva domácností narostla, jelikož jim neklesaly příjmy a méně utrácely. A relativně narostla složka akciových i dalších investic. To ukazuje, že přece jenom část investorů je ochotná jít do rizika. Respektive pokud si chtějí zachovat výnosy, na které jsou zvyklí, tak jim nic jiného nezbývá. Myslím si tedy, že inflace bude impulzem pro domácnosti, aby s penězi něco dělaly. A může to být výhoda pro finanční subjekty, které nabízejí relativně konzervativní investiční nástroje, jež nesou dobrý výnos při zohlednění rizika.

Co jsou takové nástroje? Nemovitostní fondy, u kterých si lidé mohou představit, že investují do konkrétních nemovitostí?
Každý investor má mít určitou investiční pyramidu. Neexistuje univerzální návod pro investování. Závisí to na různých aspektech, jako jsou výnos, riziko či likvidita, případně investiční horizont. A ty vnímáme každý jinak v závislosti na našich potřebách a situaci. Nicméně vždy platí, že klíčová je diverzifikace. Takže není to tak, že dáme peníze do „zázračného“ investičního nástroje, který bude mít v našem portfoliu 100 procent. Základem investiční pyramidy každého by dle mého názoru měly být konzervativnější nástroje, kam mohou patřit i otevřené podílové fondy, zejména nemovitostní. Jak říkáte, výhodou je reálné podkladové aktivum, které si může každý nejen představit, ale také si na něj i sáhnout. Zároveň bych dodal, že není dobré rozhodovat se o investicích na základě aktuálních měsíčních čísel o inflaci. Konkrétně nemovitostní fondy jsou finanční nástroj s víceletým investičním horizontem.

Jak se vyvíjí zájem o produkty DRFG, řekněme od začátku pandemie?
Zájem roste. Lidé se obracejí na naši distribuční síť. Takže v případě našich klientů platí, že chtějí něco dělat se svými penězi, nejen čekat, až jim úspory sebere inflace. Ať už se bavíme o dluhopisech či o fondech, jejichž jsme zřizovateli, jsou to věci poměrně konzervativní. Primárně peníze směřují do nemovitostí, developmentu či oblasti telekomunikací a telekomunikační infrastruktury. Zvýšená poptávka je jak ze strany stávajících klientů, tak zejména klientů nových, kteří často do té doby jen spořili. V dnešní době vyšší inflace roste zájem o nový Czech Development Fund SICAV, a. s., který díky investicím do výstavby rezidenčních, výrobních a logistických nemovitostí má cílený velmi zajímavý výnos 6,75 procenta.

Jaké jsou řádově nárůsty počtu klientů za poslední rok dva…?
Co se týče například nemovitostního fondu Czech Real Estate Investment Fund, tak hodnota spravovaného majetku narostla během pandemie o více než miliardu korun. Předloni o více než 600 milionů, loni něco přes 460 milionů. Dařilo se získávat nové klienty a zároveň stávající navyšovali své vklady díky tomu, že fond nabízí stabilní výnos s nízkým rizikem.

Jak investujete vy osobně?
Jsem konzervativní podobně jako významná část tuzemských domácností. Část peněz mám v našem nemovitostním fondu a pak mám portfolio namixované, kde jsou fondy kopírující akciové indexy. A s malou částí peněz si hraji na akciovém trhu sám – někdy to vyjde, někdy ne. Dívám se na amerických burzách například na tituly z oblasti skladování energií. Ale tohle není v rámci mých investic nic podstatného. Spíše zábava, která někdy příjemně překvapí.

Jak se díváte na kryptoměny? Zkoušel jste koupit například bitcoin?
Ne. Jsem odpůrce pojmu kryptoměny. Nejsou to žádné měny. Jeden z definičních znaků měny je stabilita a to bitcoin zcela jistě nesplňuje. Ale bezesporu je to alternativní „investiční“ nástroj. Dá se na něm zbohatnout, ale i prodělat, dá se s ním spekulovat. Ale takových spekulativních nástrojů tady bylo za poslední století mnoho, i bizarnějších než kryptotituly. Samozřejmě každý si musí definovat, co od nákupu bitcoinu očekává. Určitě to ale není správný nástroj pro spoření na penzi.

Jak podle vás vychází česká ekonomika z pandemie? Může ji to nakopnout? O nakopnutí nemůže být řeč. Stačí se podívat na vývoj HDP. Napřed to vypadalo, že po dramatickém propadu přijde razantní oživení, ale to se nestalo. Loňský růst nedohnal ztrátu z roku 2020. Myslím si, že naše ekonomika výrazně trpí strukturálními problémy. A pandemie, respektive reakce na ni, je zakonzervovala. Takže bohužel o žádné kreativní destrukci, jež standardně krizi doprovází, se nedá mluvit. Pro mě je tím, co dlouhodobě nefunguje, český trh práce. Máme nejnižší míru nezaměstnanosti, ale to pro mě není ukazatel, že je český trh práce v pořádku. Během pandemie se na trhu práce nestalo takřka nic na to, že jsme tady měli tak zásadní krizi. To mi říká dvě věci. Buď se totálně změnila struktura trhu práce a přelila pracovní síla… Možná částečně ano. Anebo trh práce dopujeme různými programy, zaměstnáváním lidí ve veřejné sféře a dalšími zásahy, a udržujeme jej tak ve struktuře, která neodpovídá ekonomické skutečnosti. Druhý zásadní problém je fiskální politika nejen minulé, ale i současné vlády – neuvědomění si kritičnosti situace, jež vyžaduje výrazný zásah do výdajové strany. Kdybychom loni neměli i díky vyšší inflaci vyšší příjmy rozpočtu, nepodařilo by se pokrýt ani výdaje mandatorní povahy. Lepší důkaz špatné struktury rozpočtu netřeba. A třetí věc, která českou i evropskou ekonomiku brzdí, jsou historicky nejrozsáhlejší regulace. Nikoho to moc netrápí, protože přibývají salámovou metodou, postupně se nabalují. Nejde o velké skoky, které by politiky či účastníky na trhu probudily. Ale je to něco, co zásadně dlouhodobě omezuje hospodářský růst.

Sdílejte