Diecézní charita Brno – Terénní služba sv. Františka

Denní centrum pro lidi bez domova – terénní forma

Lůdi je 45 let. Postava této ženy, sedící na lavičce v zimní bundě, ač je léto nebo zima, obklopené igelitovými taškami, se stala neodmyslitelnou součástí koloritu jedné brněnské ulice v centru města.

Lůďu, Lidku, nebo dokonce Sabrinu či Janu, která pokaždé sděluje zcela jiné jméno, pravidelně navštěvuje náš terénní pracovník, který si jenom pomalu a těžko získával její důvěru. Lůďa totiž trpí duševní nemocí, lidem nedůvěřuje a bojí se jich. Jedním z viditelných projevů její nemoci je, že často, někdy i během rozhovoru, mává rukama, přičemž vykřikuje: „Ahoj, děti!“.

Charitní pracovník s ní začal navazovat vztah tím, že si k ní přisedl na lavičku a povídali si. Ze začátku se ho Lůďa bála a pořád se ptala, jestli jí neublíží. Ledy se prolomily poté, co pracovník zjistil, že Lůďa miluje kávu. Na další setkání pak vždy přinesl dvě kávy z blízkého pojízdného stánku. Jednu pro sebe a druhou pro Lůďu. Tímto gestem si postupně získal její důvěru. I když její duševní nemoc znesnadňovala jakoukoliv komunikaci, za deset týdnů se mu ji podařilo přesvědčit, aby s ním navštívila Denní Centrum na Bratislavské ulici. Tam jí pak byla představena možnost bydlení v Azylovém domě. Myšlenka, že by znovu mohla žít důstojně jako člověk se střechou nad hlavou a v čistém oblečení se jí začala zamlouvat čím dál tím víc.

V současnosti k nám Lůďa přichází už docela pravidelně, zhruba dvakrát až třikrát do týdne, využívá možnost stravy i sprchy a pracovníci jí vždy připraví její oblíbenou kávu. Pro paní Lůďu připravují její přijetí do Azylového domu. Lůďa souhlasila, že jakmile se uvolní v Azylovém domě Diecézní charity Brno místo, ihned se ubytuje. Podobných příběhů jsou desítky.

Díky podpoře Nadace DRFG můžeme navrátit lidskou důstojnost alespoň některým z nich.

Sdílejte